-- O NÁS --

Historie kapely Vocal Overdose

Členové vokálního tělesa Vocal Overdose se tak dlouho hledali, až na sebe doslova zbyli. Příběh předcházející tomuto momentu začal už někdy v roce 2012 snahou dnešního leada Martina Pospíšila o založení a capella hudební skupiny. Přes různé pokusy se zpěváky z Brna i širokého okolí nakonec narazil na šikovného barytona Vojtu Sklenáře, hlubokohlasého Kryštofa Michala a na tenora s neskutečně vysokým rozsahem Jakuba Daňhela. Po vzájemné dohodě začali tito čtyři mušketýři pracovat na společné budoucnosti uchopením skladeb tzv. Barbershopu - zvláštního a starého pěveckého stylu v Evropě a většině dalšího světa již skoro zapomenutému. Díky usilovné individuální i kolektivní práci na jednotlivých skladbách mohli po několika měsících začít se šířením krásy tohoto stylu na jednotlivých koncertech a vystoupeních nejen formou zpěvu, ale i slovní osvětou proloženou jejich osobitým humorem založeným na improvizaci podbarvené chemií jejich vzájemných kamarádských vztahů.

Za poměrně krátkou existenci kapely zvládli kluci zazpívat na téměř dvaceti různých veřejných koncertech či soukromých vystoupeních. To vše podpořil i fakt, že se po několika měsících od jejich společného startu do ryze mužského kolektivu včlenila žena: Ivet Kršková - v roli manažera, pátého neslyšného hlasu, ale nesmírně důležitého alikvotního tónu.

Kapela Vocal Overdose nyní brázdí především kraj Moravský, ale díky své snaze a kontaktům se brzy chystá vyrazit nejen po celé České republice, ale doslova i do světa. To vše s jedním jediným cílem: Šířit pozitivní energii a bavit lidi hudbou, byť bez použití jediného hudebního nástroje.

Členové

Jakub Daňhel (Tenor)

V šestnácti letech ochořel nemocí zvanou sborový zpěv, od té doby nemoc postupuje a nutí ho zpívat víc a víc, ve vokálních seskupeních různé velikosti a zaměření. Nyní je ve stadiu, kdy ho hudba i živí, což mu nebrání v tom provozovat ji i ve volném čase. Lékaři odhadují, že finální stadium - ve kterém pacient zpívá nepřetržitě od probuzení do usnutí - je však ještě daleko.

 

 

Martin Pospíšil (Lead)

Martin od malička vyrůstal obklopený hudbou všeho druhu. Nikdy nezapomene na rodinné oslavy, kdy každý na něco hrál a každý zpíval. Nikdo z rodiny však nebyl profesionálním muzikantem a jeho samotného by v té době nikdy nenapadlo, že by se v životě vydal právě tímto směrem. Hudba mu však nikdy nedala spát. Základy svého hudebního vzdělání získal na zlínské Základní umělecké škole, kde hrál čtyři roky na klavír. Přes velký projevený talent však uměleckou školu nedokončil a dobrovolně ji opustil. V té době však ho už občas napadlo, že by mohlo být fajn stát se třeba rockovou hvězdou... Zanedlouho, bylo to po maturitě na gymáziu, si pak poprvé vyzkoušel, jaké to je hrát na klávesy v pop-rockové kapele.

Pak však přišlo dlouhé období spojené se sportovním společenským tancem, kdy se hudba stala hlavně doprovodem k jeho pohybu. Aktivně se k muzice vrátil až několik let poté, co se přestěhoval do Brna. Právě tady začal potkávat muzikanty a zpěváky a docela náhodou se mu tehdy v hlavě zrodila myšlenka kapely bez hudebních nástrojů. Zároveň začal chápat, že nijak jinak než hudbou svůj život nenaplní. Uvědomil si, že jediné, co mu v životě dělá radost, je dělat radost –právě skrz hudbu. Boj o Vocal Overdose však trval ještě několik let, protože bylo velmi těžké najít zpěváky, kteří by se právě jeho projektu chtěli věnovat profesionálně a naplno. Byly momenty, kdy snahu o zrealizování svého snu vzdával. Proto teď občas říká, že na sebe s kluky z Vocal Overdose prostě zbyli. Právě v nich objevil navíc současně skvělé zpěváky a hlavně profesionály, kteří s ním jsou schopní a ochotní držet tempo a pravidelně, zodpovědně a tvrdě pracovat.

Tuší, že nikdy nebude výjimečným zpěvákem – nikdy zpěv nevystudoval a nebyl na něj nijak nadprůměrně talentovaný. Sám o sobě říká, že je spíš „zpěválista“ – mix zpěváka a vokálisty. Nicméně nikdy se ale nepřestane snažit se zlepšovat – jak často říká: „Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod“. Těší se z každé chvilky strávené na podiu s kapelou, kdy má možnost bavit lidi a šířit pozitivní energii - Přesně takhle by chtěl strávit život.

Vojtěch Sklenář (Baryton)

Narodil se dne 14.6.1991 v Třebíči. Základní školu a posléze gymnázium navštěvoval v místě svého bydliště, ve Velkém Meziříčí. Hudbě se začal aktivně věnovat ve svých 8 letech, a to sborovému zpěvu v místním dětském sboru Slunko, ze kterého byl poté založen pěvecký sbor Harmonie, jehož se stal součástí. V místní ZUŠ začal rovněž chodit i na sólový zpěv od svých 10 let a také vystřídal řadu hudebních nástrojů (flétna, lesní roh, trubka, obligátně klavír). Ve svých 15 letech začal docházet do chrámového pěveckého sboru Magna Diesis. Vystřídal i celé množství sportů (házená, atletika, alpské lyžování, volejbal). Jeho životní láskou a vášní zároveň se však stal zpěv. Jelikož se rozhodl nejen se věnovat hudbě, ale i vydat se ve šlépějích svojí maminky advokátky, počal po ukončení středoškolského vzdělání studovat jednak klasický zpěv na Konzervatoři v Brně ve třídě paní profesorky Něvy Megové (přijat do druhého ročníku) a dále právo na právnické fakultě Masarykovy univerzity. Po čas svých studií nadále aktivně spolupracoval se sbory Harmonie, Magna Diesis a nově jako sólista a trumpetista s Tanečním orchestrem Josefa Vaňhary při ZUŠ ve Velkém Meziříčí. Studium klasického zpěvu ukončil po dvou letech z důvodu narůstajících povinností právních studií. Studia na právnické fakultě ukončil úspěšně v roce 2016 a byl mu udělen titul magistr, kdy momentálně prochází školením se na advokáta na pozici advokátní koncipient v jedné nejmenované advokátní kanceláři. Hudebnímu stylu jménem Barbershop se začal věnovat ve čtvrtém ročníku právnické fakulty. Uvedený hudební styl si jej ihned získal svojí zvukomalebností, nápaditostí, náročností. Momentálně se snaží snoubit náročný pracovní proces s kapelní činností. Protože nejen prací živ je člověk :-).

Kryštof Michal (Bas)

Narozen v roce '95 v Brně, hudbě se věnuje prakticky neustále od nástupu na ZŠ. Do kapely se přidal v červnu 2017. Zpívá bas, má rád hudbu (a kávu) od vážné přes jazz a rock'n'roll až po mnoho druhů metalu (a piva). Ve volném čase rád čte (fantasy a sci-fi), hraje na kytaru (nejraději za pivo a medovinu), hraje šachy, jeho oblíbené číslo je 42. Má rád kávu (černou jako svůj humor) a pivo. A snowboarding. A taky rád jezdí autem, baví ho řídit. A pařit (je jedno, jestli na metalových koncertech nebo na počítači). Taky má rád Tolkienovu fantasy tvorbu, často si připadá jako kříženec trpaslíka a hobita. Jo a nezapomněli jsme zmínit pivo?

Iveta Kršková (Manažerka)

Narozena jako nejmladší ze tří dcer do muzikantské rodiny, nebylo tedy překvapením, že již ve třech letech se i u ní projevil hudební talent v mnoha směrech včetně abnormálně vyvinutého sluchu. Všechno to začalo zpěvem, následně tancem a konečně první pohled na položené elektrické klávesy a stojící klavír, v ní vzbudil největší zvědavost a zájem. Úspěšně vystudovala a ukončila uměleckou školu, v oboru klavír, elektrické piáno, sborový, sólový zpěv. Jak sama říká „ Hudba, je smyslem jejího života“. Po studiích se věnovala moderování v rádiu a produkci popové a komerční muziky na večírcích a v neposlední řadě, modernímu tanci. Ve dvaceti letech odcestovala do Italské republiky. Tam se po pár letech a tvrdé práci poprvé setkala s funkcí hlavního manažera společnosti. Po návratu ze zahraničí, se věnovala caribským tancům, jejich výuce a v neposlední řadě pořádání caribských tančíren. No a protože hudba je její druhé já a pro práci manažerky je jí shůry dáno, po založení vokálního kvarteta, si všichni členové kvarteta zvolili Ivet jako plnohodnotného manažera skupiny.

Vocal Overdose je jako její druhá rodina, drží je pevně a snaží se jim prorážet cestu k šíření a obnově překrásného stylu s názvem Barbershop a tím rozsévat dobrou náladu sobě a všem okolo.

 

Historie hudebního stylu „Barbershop“

„Barbershop“ nebo-li „harmonizované zpívání“ pochází původně z Velké Británie a v průběhu druhé poloviny 19. století přešel pozvolna do Severní Ameriky, kde se vyvinul do podoby ve které ho známe dnes. „Barbershop“ se začal provozovat mezi lety 1890-1895 v tzv. barbershopech – holičstvích (pozn. odtud tento hudební styl dostal právě ono charakteristické pojmenování „Barberhop“) jako takových, kdy si muži, kteří zde čekali než přijdou na řadu, krátili volnou chvíli tím, že začali volně improvizovat na všem známé hudební téma (populární písně tehdejší doby), avšak podle předem daných nepsaných harmonických pravidel. Od roku 1895 se tento žánr uchytil již zcela obvykle nejen v holičstvích ale i v barech, kavárnách a na rozích rušných ulic. Ačkoliv byl „Barbershop“ již léta provozován, neměl až do roku 1910 konkrétní označení, kdy název „Barbershop“ poletoval celá léta tak nějak „ve vzduchu“ bez jakékoliv hlubší institucionalizace. Tedy až roku 1910 udali tomuto hudebnímu stylu přesný název Lewis Muir a William Tracy svojí písní s názvem „PLAY THAT BARBERSHOP CHORD“. V roce 1920 nastalo pro „Barbershop“ období deprese, které souviselo s počátky vydávání gramofonových desek. Jelikož je „Barbershop“ koncepčně spojen s živými vystoupeními, dostali se v tomto období do obliby veřejnosti spíše jazzoví zpěváci využívající nových technických výdobytků tehdejší doby. Později se však i barbershopoví zpěváci adaptovali na pokrokovou techniku. Posledním a možná i nejdůležitějším dějinným zlomem pro samotnou existenci „Barbershopu“ je rok 1938, kdy v U.S.A. vznikla společnost pro zachování a podporu „Barbershopu“ v Americe s dnešním názvem Barbershop Harmony Society. Tato organizace seskupila zpěváky provozující „Barbershop“, vydává notové materiály, publikace a rovněž pravidelně pořádá soutěže. Závěrem je nutno uvést, že „Barbershop“ není jen záležitostí pánů, ale i dam :-).

Definiční znaky „Barbershopu“

  1. barbershop je převážně a capellovým žánrem;
  2. vznikl především spontánně z melodií lidových, tradičních, avšak převážně jazzových;
  3. původně sloužil pouze k pobavení interpretů a až později se dostává do širšího hudebního povědomí;
  4. vychází značně z kultury Afroameričanů;
  5. barbershopoví zpěváci a dnes i specializovaní aranžéři vytvářejí své aranže čistě spontánně na všem známé hudební nápěvy;
  6. písně se harmonizovaly podle předem daných nepsaných pravidel, které všichni dobře znali a dodržovali (dnes jsou již pravidla zdokumentována a nadále se dodržují).

Struktura hlasů:

  1. Tenor – harmonizuje nad hlavním hlasem a zpívá tu nejvyšší linku, převážně ve falzetu. U nás v kapele mu říkáme soprán (pohybuje se občas ve stratosféře :D);
  2. Lead (hlavní/vedoucí hlas) – zpívá převážně hlavní melodii, přičemž se musí naučit všechny texty skladeb (pozn. ostatní hlasy mají často převážně vokální doprovody hlavní melodie); určuje (vede) také vnímání, charakter, interpretaci skladeb;
  3. Baryton – zpívá (intonuje) v podobném tónickém rozsahu jako hlavní hlas, avšak pohybuje se nad i pod hlavním hlasem (jako had). Tak jak je zrovna potřeba k doplnění do tvz. „zvonivých akordů“ (viz níže). Je nutné, aby měl dobrý hudební sluch, jelikož musí dolaďovat ke všem ostatním hlasům a respektive dělat z klasických vokálních harmonií harmonie zvonivé (barbershopové). U nás v kapele se mu říká „Kazizvuk“, jelikož jeho notová linka vůbec nedává smysl :D;
  4. Bas – zpívá ty nejhlubší tóny a v podstatě vytváří harmonický základ skladeb, neboť se od něj staví veškeré harmonie. Dále obaluje celkový čtyřhlas sametovou barvou hlasu.

Akustický fenomén tzv. Ringing chord nebo-li Zvonivý akord

Tento akustický fenomén se rovněž přezdívá i jako rozšířený zvuk, andělský hlas, pátý hlas, barbershopová sedmička (dominantní septakord). Jedná se o akustický fenomén, kdy barbershopoví zpěváci se stali v přeneseném slova smyslu takovými jeho „partizány“, jelikož jako jediní jej praktikují. Je založen na principu alikvotního tónu, který zní společně s tónem základním a určuje charakteristickou barvu zvuku (např. trubka/klavír). V praxi to při zpěvu znamená, že tento jev způsobuje efekt, kdy zpívají sice jen čtyři zpěváci, ale tónů je slyšet pět. Právě díky principu alikvotních tónů je barbershop natolik unikátní hudební žánr. V případě, že je uvedeného efektu dosaženo a podaří se v rámci kvartetu to, že se rozezní pátý tón všude tam kde má, je to známka velmi dobré kvality a vysoké umělecké vyspělosti interpreta (pozn. na uvedené přesnosti a hudebním citu tvrdě pracujeme :-) ). Pokud je tohoto specifického akordu dosaženo, říká se tomu, že akord tzv. zvoní (odtud i jeho název).